PAMÁTKA JITCE VRBOVÉ
TŘEBSÍNSKÉ ZVONĚNÍ 5. 7. 2025
Výstava na počest Jitky Vrbové
stálice festivalu Třebsínské zvonění a výjimečné osobnosti české hudební scény.
Jitka Vrbová (rozená Kočaříková) 30. září 1940 - 3. března 2025
Narodila se do hudební rodiny – dědeček vojenský hudebník, babička altistka, a maminka vícehlasá zpěvačka. Už od útlého věku bylo evidentní, co jí bylo souzeno – zpěv.
Dětství aneb „celý život boj s pohybem"
Již ve 3 letech překonala černý kašel, o rok později dostala vážnou tuberkulózu kyčelního kloubu.
Strávila 9 let v léčebně v Košumberku.
S nemocí se potýkala celý život, omezený pohyb, bolest, nakonec až v roce 2011 podstoupila operaci kyčle i kolene, které jí přinesly úlevu a variabilitu každodenního života.
Citace:
„Přišel ten osudný čtvrtý rok, kdy už je člověk trochu člověkem a já musela do sanatoriana celých devět let. Takže veškeré moje tužby, které se týkaly
muziky, jsem si plnila v leže. A to tak, že jsem učila
své spolupacientky různý písničky.“
Vzdělání a pedagogická dráha
Navzdory zdravotním komplikacím z dětství vystudovala gymnázium, kde se už tehdy projevoval její zájem o literaturu a češtinu.
Přirozenou cestou pak zamířila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde absolvovala obor čeština – ruština.
Po studiích nastoupila jako středoškolská učitelka českého jazyka a literatury.
Jako pedagožka byla mezi studenty oblíbená díky přátelskému přístupu a schopnosti vyprávět příběhy. Uměla propojit výklad s osobním zážitkem — například když při výkladu o českém trampském hnutí dokázala zahrát ukázku na kytaru nebo zazpívat písničku z meziválečných let.
Citace:
„Byla to moje práce a radost. Ve třídě i na pódiu jsem byla sama sebou. Když jste mezi lidmi a děláte něco, co milujete, tak se nikdy necítíte sám.“
Hudební dráha
a významné spolupráce Jitky Vrbové
Hudební dráha Jitky Vrbové začala už během studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se aktivně věnovala zpěvu ve studentském spirituálním souboru. Její výrazný hlas a cit pro melodii ji postupně přivedly na různé hudební scény, kde se pohybovala s lehkostí napříč žánry — od rocku přes country‑western až po jazz.
V 70. letech se stala výraznou osobností rockové skupiny Fortuna, kde spolupracovala s významnými muzikanty jako byli Ivo Plicka, Jiří Spáčil či Petra Černocká. Tato etapa jí přinesla první výraznější koncertní zkušenosti a pevné místo na hudební scéně.
Po odchodu z Fortuny následoval přechod do skupiny Sépie, která byla blíže k folkové a country‑westernové hudbě, což více odpovídalo její osobní výpovědi a stylu.
Později se prosadila v trampsko‑jazzovém prostředí — vystupovala s kapelami jako Jazz Fiddlers, Pražský dixieland nebo Steamboat Stompers.
Její spolupráce se saxofonistou Stanislavem Chmelíkem a skupinou Akáty patří k vrcholům její kariéry, kde se její zpěv propojil s jemným jazzovým feelingem a trampskou nostalgií.
Citace:
„Za fantastickej Standův odkaz považuju, že mně napsal repertoár, že si ho lidi pamatujou, že se jim líbí ty jeho písničky.“
Jitka Vrbová také často vystupovala se špičkami české jazzové scény — s Evou Pilarovou, Evou Olmerovou, či kapelou Hot Jazz Praha. Její hlas zazněl i ve filmu Anděl svádí ďábla (1988), kde přispěla nezaměnitelnou atmosférou do soundtracku.
Kromě zpěvu se Jitka věnovala i tvorbě vokálních formací — v polovině 70. let založila vokální
kvarteto Hot Tety, jehož repertoár byl zaměřený na jazzové standardy a písně s propracovanými vokálními harmoniemi. Tento projekt potvrzoval její technickou vyspělost a cit pro komorní hudební výrazy.
Jitka Vrbová a Honza „Andělín“ Frühwirth
Hudební přátelství a poslední koncertní léta
Od roku 2015 se na pódiích začala psát další krásná kapitola v životě Jitky Vrbové.
Po odchodu jejího dlouholetého hudebního parťáka Stanislava Chmelíka jí kytarový doprovod poskytl Honza Frühwirth, v trampské komunitě známý pod přezdívkami Friwi nebo Andělín.
Jejich spolupráce nebyla jen hudební — Honza byl Jitce oporou na jevišti i mimo něj.
Vozil ji na koncerty, staral se o pohodu na cestách a na pódiu vytvářel jemný, přesný doprovod, který nechával vyniknout Jitčin hlas, tolik typický pro trampské písně a jazzové balady. Jitka o něm řekla:
Citace:
„Honza Frühwirth jde ve stopách Standy a jsem s ním obrovsky spokojená.“
Společně vystupovali na řadě festivalů, country a trampských setkání, a stali se stálými interprety na festivalu Třebsínské zvonění, kde hráli v letech 2019–2023.
Publikum si je zde zamilovalo pro jejich nenucenou atmosféru, upřímný projev a silné lidské pouto, které z jejich muziky bylo cítit při každé skladbě.
Festivalová léta v Třebsíně
Jitka Vrbová — stálice Třebsínského zvonění
Jitka byla od počátku stálou a milovanou tváří festivalu Třebsínské zvonění.
V roce 2020 jsme pro ni a Tonyho Linharta připravili překvapení, na které se nezapomíná — společnou oslavu jejich krásných 80. narozenin přímo na našem festivalu.
V těžkém roce poznamenaném pandemií Covid-19 se zrodil krásný nápad:
napsat pro Jitku a Tonyho narozeninovou píseň. Tomáš Tichý složil melodii, refrén a první sloku,
další sloky pak napsali kamarádi a muzikanti z různých kapel a uskupení, kteří chtěli oba oslavence potěšit.
Připojili se Honza Friwi, František Nedvěd, Tereza Plochová, Vráťa Vyskočil a Jiří Parera.
I přes všechna omezení, kdy jsme se nemohli setkávat ani společně natáčet ve studiu, vznikla nahrávka díky e-mailům a telefonátům.
CD Prvních osmdesát se nakonec podařilo dokončit ve studiu Good Day Records u Jiřího Maška.
Festival jsme museli přesunout z července až na září, ale vše dobře dopadlo.
Dne 12. září 2020 na loukách Třebsína zazněla premiéra této narozeninové písně.
Všichni návštěvníci dostali u vstupu do areálu její text
a společně s interprety ji zazpívali.
Celé překvapení se podařilo utajit — a jak dokládají fotografie z toho dne, Jitka i Tony byli dojatí a oslavu si opravdu užili.
Bylo nám velkou ctí připravit pro ně tento výjimečný okamžik, který se nesmazatelně zapsal do historie festivalu i do našich srdcí.
Jitka měla Třebsín a náš festival nesmírně ráda. Sama o něm kdysi řekla:
„ Třebsín je půvabné místo, nádherná atmosféra, velice si tenro festival užívám. Ráda přijedu i letos … AHOJ!!!!! Vaše Jitka Vrbová.“
A když jsme se jí zeptali, co by změnila, kdyby jí zlatá rybka mohla splnit přání, odpověděla s typickým nadhledem a pokorou:
„Já ničeho nelituju…
Já jsem šťastná za to, co mi osud nadělil, co mi dopřál, a i to jsem vděčná i za to, co mi nedopřál, protože člověk se stane o to víc pokornej, že.“
Tahle slova, plná laskavosti, pokory a životní moudrosti, si poneseme dál spolu s jejími písněmi.